csen
  • profil na facebooku
  • MF Dnes: Rozhovor s Tomášem Tycem

    Spolunavrhl neviditelný plášť. „Ještě jsem ale malý pán,“ říká

     

    MFDnes-Tom-Tyc

    V 37 letech je Tomáš Tyc profesorem brněnské Masarykovy univerzity. Podílí se na unikátních výzkumech, jejichž výsledky vycházejí v prestižních vědeckých časopisech. Přesto zůstává skromný.

    Tvář Tomáše Tyce nezdobí dlouhý bílý fous, i když je profesorem na Masarykově univerzitě. Tento talentovaný fyzik mění stereotypní představy o vědeckých kapacitách. Je mu 37 let, hraje divadlo, vášnivě fotí a tvrdí, že věda víru nebortí, naopak ji posiluje.
    Vědec, který spolu s německým kolegou navrhl neviditelný plášť, je také velkým popularizátorem fyziky. „Vždycky jsem měl blízko k přírodě. Jako malý kluk jsem chtěl být jejím ochráncem,“ začíná své vyprávění sympatický fyzik vysoké postavy. Vždycky jej bavilo pozorovat věci kolem sebe a přemýšlet nad tím, jak fungují. Vzpomíná, že ho ovlivnila kniha Zajímavá fyzika ruského autora Jakova Perelmana, který napsal řadu populárně-naučných spisů o fyzice amatematice.
    Už na základní škole mu učaroval svět přírodních věd. „Jednou mi však hrozila dvojka z matematiky. Paní učitelce se nelíbilo, že příklady počítám vlastními metodami,“ vysvětluje skromně. Přiznává, že z kolektivumalých dětí vybočoval.
    „Pak jsem ale nastoupil do matematické třídy na gymnázium na třídě Kapitána Jaroše. „Žáci z některých tříd chodili o přestávce na pivo, my jsme řešili matematické problémy a hráli karty,“ směje se.
    V té době už dávno zkoušel i vlastní pokusy, klidně i doma v kuchyni. „Jednou jsem například dělal pokus s varem vody v uzavřené nádobě. Úplně se mi to nepovedlo, takže zátka nádoby vyletěla a voda mi chrstla přímo do tváře. Sloupala se mi pak kůže s celého obličeje,“ popisuje výsledek experimentu. Dodává však, že se mu před rodiči povedlo utajit pravý důvod nehody.
    Právě díky vlastním amatérským výzkumům znovuobjevil několik jevů a pak až mnohem později zjistil, že jsou už v literatuře dávno popsány.
    Tomáš Tyc je absolventem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Pro studium na vysoké škole si však musel vybrat mezi všemi svými zálibami jen jednu. „Rozhodl jsem se pro fyziku, protože je to základ. Biolog musí rozumět chemii, chemik zase kvantové fyzice,“ vysvětluje. A jak se jeho povídání blíží oboru, kterému rozumí nejvíce, vypráví s větším a větším zaujetím.
    Neviditelnost je jednou z nejvytouženějších nadpřirozených vlastností. Tomáš Tyc a německý vědec Ulf Leonhardt sice nestvořili plášť, jak ho známe z pohádek, neviditelnosti se však přiblížili více než kdokoli předtím. Tyc totiž po získání diplomu zůstal jako vědec na Masarykově univerzitě. „Několik let jsem se zabýval kvantovou informací a optikou. Bylo to ale pro mě někdy až moc abstraktní, pro hodně lidí je to dokonce absolutně nesrozumitelná látka,“ vypráví mile, aniž by si uvědomil, jak mnoho takových lidí je. „Na skotské univerzitě v St. Andrews vypsali místo výzkumníka na půl roku. Zúčastnil jsem se konkurzu a uspěl jsem,“ pokračuje. Dodává, že byl o to radši, že je St. Andrews nádherné místo u moře, a tak s ním odcestovala imanželka s půlročním synem.

    Myslel jsem, že nejsem přísný, ale někteří studenti se mě bojí.

    „Na univerzitě jsem se seznámil s profesorem Ulfem Leonhardtem, který dělal hrozně zajímavé věci, například černé díry v laboratoři. Začali jsme spolupracovat na návrhu neviditelného pláště a nakonec jsme uspěli,“ říká Tyc, jehož článek o tomto objevu vyšel v prestižním časopise Science.
    Momentálně odborníci pracují na vývojimetamateriálu, který Tyc a Leonhardt navrhli. Jak by tedy neviditelný plášť mohl vypadat?
    „Představte si kouli s dutinou, která je rozdělena na dvě polokoule a je vyrobena ze speciálního optického materiálu. Do koule uzavřete třeba jablko,“ vysvětluje. Materiál je zkonstruován tak, že jím světlo neprochází po přímce jako obvykle, ale opisuje křivky. Paprsky vlastně předmět obtečou, takže se světlo vyhne předmětu, nedopadne na něj a vrátí se do původního směru. „Tím se stane koule i předmět v ní neviditelným. To znamená, že kdybychom s koulí hýbali, tak ji ucítíme, ale uvidíme jen své ruce,“ dodává nadšeně.
    Upřesňuje, že se bohužel materiál nemůže deformovat, takže představa neviditelného pláště Harryho Pottera nebo prstenu Froda Pytlíka je zatím jen fantazií. Svůj objev však hodnotí skromně. „Ano, je to hodně pěkný výsledek. Práce se mi líbila, bylo to fajn,“ říká bez jakékoli známky chvály. „Ve srovnání s jinými odborníky jsem pořád ještě malý pán.“ Na skotské univerzitě pak Tyc strávil ještě další měsíce, ale to už ve společnosti tří dětí. K malému synovi přibyla dvojčata, kluk a holka. Momentálně se už jako profesor zabývá dokonalými čočkami a stále vyučuje na přírodovědecké fakultě i fakultě informatiky. „Studenti mají o učivo opravdu zájem, rozhodně se nemusím zabývat nějakou kázní,“ pochvaluje si s úsměvem a vlastně vysvětluje, proč na škole zůstal jako vyučující. Jestli je přísný učitel netuší. „Myslel jsem si, že nejsem. Ale slyšel jsem, že někteří studenti ze mě mají při zkoušení strach. Tak nevím,“ přemýšlí.

    Fyzika není teorie plná vzorečků, naopak je velmi praktická.

    Se svými studenty však spolupracuje na přípravě populární Noci vědců a na projektech Úžasného divadla fyziky neboli ÚDIFu. „Několikrát do měsíce připravujeme fyzikální show. Je to vlastně spojení divadla a fyziky. Snažíme se ukázat lidem, že fyzika je velice praktická věc, že to není jen teorie plná vzorečků,“ popisuje představení a dodává, že nikdy nechybí efektní pokusy, při kterých je rozhodně co vidět nebo slyšet. „Svá vystoupení jsme už představili v mnoha školách, divákům mimo Brno, ale i v zahraničí,“ říká.
    Kromě toho chodí sedmatřicetiletý profesor rád po horách, běhá na běžkách i po svých. „Teď, když máme malé děti, ale na sport nemám vůbec čas,“ přiznává. V Medlánkách, kde bydlí s rodinou, tak aspoň pomáhá při organizování společenských akcí křesťanského sdružení Projekt K12. „Jsem věřící. Věda totiž není s Bohem v rozporu. Naopak je mi mnohem bližší vysvětlení, že svět někdo stvořil, než že se vše stalo náhodou,“ přibližuje svůj názor a směje se, že i Einstein a Newton byli věřící. „Ve fyzikálních zákonech je úžasný řád a krása, všechno do sebe zapadá. To může víru jen posílit. A u mě to tak funguje.“

    ***

    FAKTA Tomáš Tyc Profesor Tomáš Tyc se narodil v Brně v roce 1973. Vystudoval odbornou teoretickou fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Jeho největším úspěchem je spolupráce na návrhu neviditelného pláště. Nyní pracuje na výzkumu dokonalých čoček a učí na přírodovědecké fakultě a fakultě informatiky v Brně. Je ženatý a má tři děti. Je velkým popularizátorem fyziky a nadšeným fotografem.